Jedu večer autem, už je tma, jsem sama, jen se mi před očima míhají světla protijedoucích aut a myšlenky z celého dne. Poslouchám písničku, ale spíše jen bezmyšlenkovitě broukám její text, aniž bych se na to soustředila.... zpívá se v ní o Bohu :"vem mě do náručí, já už se nikam neženu.." Míjím kostel, hlavou mi nejprve projede "automatická modlitba" a pak mi něco docvakne - něco, co mě ještě nikdy nenapadlo, až teď: Pane, vždyť Ty jsi tak podivuhodně přítomný ve skrytosti! Uvědomila jsem si to, když jsem viděla ten prázdný a zamčený kostel, ve kterém je svatostánek.
Člověk - tvor tolik zaměřený na své vnímání skrze smysly... a Bůh si vybral, že bude skrytý v obyčejném bezchutném chlebu, který ani nemá žádnou barvu, podobu, vůni... ve víně, které je smíchané s vodou a pro většinu lidí je tento nápoj nezajímavý a celkem běžný. A i přes toto lidské vnímání za námi takto přichází.
Člověk - tolik potřebuje slyšet slova ujištění, útěchy, povzbuzení...neustále to potřebuje slyšet znovu a znovu. A Bůh svá slova plná lásky k člověku stále vyslovuje, i když to často vnímám jako tlustou a starodávnou knihu, která je pro mě dost nezáživná a nelákavá.
Člověk je tak snadno unavitelný, myšlenky mu neustále rotují a přeskakují. Je tak snadné podlehnout nepozornosti, únavě, lenosti...A Bůh za člověkem přichází při obřadu, při kterém většina z nás často nedává pozor, myšlenkami je jinde a většinu věcí dělá jaksi automaticky. Je ochoten se s námi setkávat ve chvíli, kdy mnohdy ani nemyslíme skutečně na Něj... jen tak trochu a jen na chvíli, než si zase na něco "důležitějšího" vzpomeneme a začneme ignorovat Jeho přítomnost.
Většina lidí je nerada sama potmě doma a Bůh přebývá v temných a opuštěných kostelech celé dny a noci ve svatostánku, bez přítomnosti jediného člověka... a kolem jezdí auta, v nich lidé, kteří se modlí "automatické modlitby" a ani ho nevnímají jako Krále nebe i země.
Mluví s lidmi, kteří tolik potřebují slyšet lidský hlas, melodii a intonaci hlasu. Mluví s lidmi a naslouchá jim i v situacích, kdy jen jmenují svoje prosby a problémy a zřídka někdy za něco poděkují.
Je přítomen v přírodě, která je tak úžasná a nádherná a člověk v ní tak často kráčí se sklopenou hlavou a smutkem v duši, protože se zabývá svými problémy a neumí být šťastný. Ptá se Boha, co dělat, ale na odpověď nečeká, protože si odpoví sám - Bože, Ty tu nejsi, já Tě nevidím, neslyším, necítím...
Když člověk sejde ze své cesty, řítí se do zkázy, tak mu Bůh sešle utrpení, aby ho tím přiblížil k sobě.... ale člověk křičí, pláče, nadává, uráží Ho.
Bůh, Král nebe i země, Vládce nade vším, Otec náš, nejmocnější ze všech... urážený, tupený, odmítaný a nemilovaný, drží ochrannou a milující rukou každého člověka. Rukou, kterou většina z lidí nevidí, necítí, neděkuje za ni.... a nejspíš ani o ní neví.
Bože, jsi tak milosrdný ve své skrytosti!
Jéé, Jančo, doufám, žes při tom zamyšlení taky při řízení auta nesjela z cesty. Napadlo mě to tam, kde píšeš "Když člověk sejde ze své cesty, řítí se do zkázy" a čekal jsem, jak vlastně jsi dopadla s tím autem, jestlis teda dojela dobře :-) Tak snad jo, kdyžs tohle napsala. No ne?
jj, ale někdy asi dávám při řízení svému andělu strážnému pořádně zabrat... už mě parkrát vytáhl z pěkné kaše :)
...ještě "skrytější" je v lidském srdci.
Hledáme ho na mnoha místech, jen málo kdy tam.
Na jedné straně mnoho lidí Pána Boha nehledá: Vzpomínám si, jak jsem se nedávno modlil na Svatém kopečku v bazilice. Okolo chodili lidi a koukali po stropech, stěnách, sochách, vitrážích a všem možném, ale neviděli, neviděli, že Pán je pravdivě přítomný ve svatostánku v Nejsvětější svátosti.
Na druhé straně se Pán té hrstce lidí, kteří Ho hledají, dává poznat jako Bůh, který všechno překonává. Nedá se zavřít sebepropracovanější filosofickou definicí, prostorem, časem, nedá s dostatečnou důstojností vyslovit ani Jeho svaté jméno, tak nás převyšuje, tak převyšuje svět a vše v něm. Je v celém světě a přesto je více než svět. Nezbývá než říci staré známé: Deus semper maior (Bůh je vždy větší).
Janičko,dotkla ses stejné myšlenky,která trápí i mě.Mám ji v blogu o trhu v Ivančicích,kterou jsem smazal-nebyl můj příspěvek pochopen ale znovu jsem jej napsal a právě pro tu myšlenku.Boží láska je úžasná a dosud málo pochopená.Netýká se jen věřících ani jen pokřtěných ale všech!Mnozí tvrdí,že jim po Bohu nic není,že jsou nevěřící.Je dobrý jen pro nás se zatemnělou myslí,kteří se neumí postavit na své nohy.Musí mít berličku v životě-Boha.I ty Bůh miluje a provází je.Je jim vždy na blízku aby vždy cítili jeho lásku,až ho budou hledat s otevřeným srdcem.My jsme tu od toho abychom jim toto říkali,naslouchali jim a dávali jim pokoj,jenž máme od něj,od Boha.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.