Bože, jak podivuhodná je tvoje skrytost!

Když mluvím s nevěřícími o víře, nejde to pokud...

Jednou, když jsem zrovna měla službu průvodce v katedrále, mluvila jsem s několika lidmi, kteří by se dali nazvat jako „hledající“ o své víře a o náboženství atd… Ještě teď si vybavuju, jakou jsem v tu chvíli cítila hrdost a uspokojení z toho, že jsem jim to mohla všechno, na co se ptali, vysvětlit…. Ti lidé ale působili jaksi nedostupně a jako by se ta moje slova od nich odrážela o nějaký neviditelný štít… a když odešli, tak mě ta radost zase brzy opustila. Přemýšlela jsem, co bylo špatně… přece jsme posláni k tomu, abychom lidem předávali radostnou zvěst… Ale v tu chvíli mi bylo jasné, že jsem něco důležitého přehlédla… Jenže co?

 

Tento příběh je sice o melounu, ale když jsem ho četla, zjistila jsem, že je i o mně :D

 

Stalo se to už dávno, jistý muž zabloudil do Země hlupáků. Potkal
tam skupinu lidi, kteří s hrůzou v očích utíkali z pole, kde
sklízeli úrodu pšenice. "Je tam nějaká příšera!" volali. Muž se šel
podívat a zjistil, že "příšerou" je obyčejný meloun.
Nabídl lidem, že "příšeru" zabije. Odřízl meloun od stonku, kus si z
něj odkrojil a snědl. Lidé se ho začali bát ještě víc, než se
předtím báli melounu. Odháněli ho vidlemi a křičeli: "musíme se ho
zbavit, jinak zabije i nás!"
Brzy po této příhodě zabloudil do Země hlupáků jiný muž. Nenabízel
lidem, že jim pomůže s "příšerou", ale souhlasil s nimi, že je
nebezpečná, po špičkách se od ni odplížil a tak získal jejich
důvěru. Dlouho po tom pobýval v jejich domovech a krůček po krůčku
je začal učit. Nejenže ztratili hrůzu z melounu, ale dokonce je
začali i pěstovat.  (Brian Cavanaugh)

 

Byla to hlavně moje pýcha, která mě tenkrát motivovala k tomu, abych s těmi lidmi mluvila o víře… nezajímalo mě, jestli mě chtějí slyšet a nemyslela jsem na jejich dobro… Šlo mi jen o to, abych něco já dokázala. Netvrdím, že se mi to teď už daří bez chyb, ale snažím se být mnohem opatrnější při tom, když někomu chci předkládat své názory.  Mnohdy totiž stačí jen druhému člověku naslouchat, než ho hned zahrnout skvěle nacvičenými argumenty..

Tož nic nového pod sluncem tu nepíšu, jen se mi ten příběh o melounu moc líbí, tak jsem se o něj chtěla podělit :D 

 

 

Zobrazeno 2246×

Komentáře

kacarovi3

Jano,děkuji ti za podmětnou myšlenku.I já dělám podobné chyby ale učím se,naslouchám druhému,přemýšlím o jeho pravdách a hledám záchytné body,kterým věříme stejně.Ptám se na rozdíly a rozjímám o nich.Mám svou víru v Boha a v Ježíše,našeho pána a učitele.Oni mluví o jiných učitelích víry,o úžasných zážitcích a já musím držet krok,vědět o tom víc a být v obraze.Potom jim zdůvodnit,proč jsem stále katolík.Ukázat jim to bohatství víry,které nachází jinde ale ve špatném směru.Vysvětlit jim,kam se já ubírám a proč.Pavel.

Evel

To je naprosto skvělý příběh...taky jsem se v tom našla. Díky ti a hodně sil v učení "hlupáků"...:)

Zobrazit 7 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková